Aptypicky nejazzové je album Jany Koubkové vydané před Vánocemi 2014. Stylově nedefinovatelné nabízí pelmel blues, rocku, jazzu, šansonu, ptákovin atd - a hlavně osobitého ztvárnění, které je dáno zpěvaččiným naturelem. Digipack.
Klavírista Najponk přináší další výraznou várku nahrávek vycházejících především z ryze jazzové podoby sólového piana. Vedle jazzové klasiky (např. Cole Porter, Thelonious Monk) je zastoupena tvorba současné jazzové generace (Pat Metheny), instrumentální verze hitu popové scény (Beatles), bossa nova (Tom Jobim) a řada dalších skladeb, vše v dokonalé Najponkově interpretaci.
Druhá deska Otto Hejnice a jeho tria (Ondrej Krajňák - piano, Jozef Fečo - bass, Otto Hejnic - drums), přinesla výborně a velmi invančně zahranou kolekci jazzových standardů, mezi nimiž nechybí skladby Errola Garnera, Charlieho Parkera nebo Consuela Velázqueze. Výborný, čistokrevný komorní jazz!
Norsko-český jazzový ansámbl nahrál s hostující Ivou Bittovou v roce 2014 zajímavé album. Prolíná prvky jazzu, world music, noise a ambientu. Zdánlivě podivná kombinace je ve skutečnosti křehkou komorní hudbou, hravou a invenční. Tahle deska je ve skutečnosti stejně jazzová jako alternativní. A k Franku Zappovi má stejně blízko jako ke skupinám Rocku v opozici nebo modernímu jazzu. Ostatně - Iva Bittová byla vždycky v katalogu ReR pro svoji originalitu a NOCZ tam patří jakbysmet. Doporučeno!
Česko-norská jazzová formace a její debut z roku 2013. Hudbu NOCZ lze těžko definovat, najdeme zde prvky freejazzu, jazzu a experimentální alternativy, občas hudba připomíná Franka Zappou nebo Soft Machine. V každém případě to je znamenitá muzika. Doporučeno!
Debutové album tria bubeníka Otto Hejnice z roku 2012. Typický moderní jazz v komorní sestavě klavír (Ondrej Krajňák), basa (Josef Fečo) a bicí (Otto Hejnic). Partička protřelá mezinárodním působením nahrála svůj debut v roce 2012. Umí to, kluci...
Trochu soul, trochu latina, trochu rock, špetka jazz a blues - a tančete, radujte se, frkejte!
Koncert k oslavě 70. narozenin Laca Decziho na pražském hradě v rámci festivalu Jazz na Hradě z roku 2008. Deczi vystupuje se svou skupinou Cellula New York.
Brilantní jazzový pianista Najponk preferujícíí klasický jazzový repertoár, pozval na své nové triové album slavného kontrabasistu Georga Mraze a britského bubeníka Matta Fishwicka. Instrumentálně mimořádně zvládnutá kolekce nahrávek zahrnuje více i méně známé skladby z Najponkova standardního repertoáru, včetně děl Thelonia Monka a Rona Cartera, a rovněž jednu autorskou Najponkovu skladbu.
Klavíristka a skladatelka Beata Hlavenková navazuje albem “Scintilla” na svůj předchozí sólový projekt “Theodoros” (2013) a představuje svůj nový autorský repertoár na pomezí žánrů, opět v tematicky provázaném celku. Piano Beaty Hlavenkové je zde podpořeno vrstvami jiných klávesových nástrojů a také vokály. V každé skladbě hostují zajímaví domácí i zahraniční hráči.
Album skupiny JAZZ Q s názvem Talisman nahrála kapela v roce 2015, vyšlo v únoru 2016. Přináší 12 novinkových skladeb v pestrém zvukovém a nástrojovém provedení. Nahrála parta Kratochvíl-Fišer-Faukner-Jeníček. Jazz Q založili v roce 1964 Martin Kratochvíl a Jiří Stivín, oba ovlivněni freejazzem a nejnovějšími proudy moderného jazzu. Do širšího povědomí veřejnosti se skupina dostala počátkem 70. let a to v zahraničí, kde její cesta začala úspěšným vystoupení na jazzovém festivalu ve finském Pori (1972). V
Skupina UN POCO LOCO si dala název podle skladby amerického jazzového pianisty Buda Powella. Jde o trojici německých jazzmanů s bubeníkem Jaromírem Helešicem. Album Čáry máry fuk! vydali v roce 1996 a dnes je nesehnatelné.
Olga Škrancová reprezentuje “novou krev” na pražské jazzové scéně. S velkým jazzovým feelingem, improvizační invencí a intonační jistotou zpívá standardy, počínaje raným swingem až po bebop éru. Na svém debutovém CD z roku 2003 exceluje na sametových frekvencích svého hlasu a do romantických zákoutí své velké duše vtáhne nejen jazzumilné posluchačstvo.
CD Nemysli na to je druhým albem (první bylo Kup si bicí! ), které natočil výtvarník a básník Jiří Slíva. Na rozdíl od debutu obsahuje výhradně nové písně. Ve studiu se opět sešli spřátelení jazzmani, aby zpěváka doprovodili v patnácti skladbách. Aranžoval Marek Doubrava (ex-Doubraváínek, Tata Bojs). Slívovy písničky jsou nezařaditelné, obvykle jsou řazeny do žánru cvok’n’roll.
Reedice prvního sólového alba Capricornus Luboše Andršta z roku 1980. Pro jeho natočení si sestavil jednorázovou studiovou skupinu, do níž pozval čtveřici hráčů: rockové hudebníky Jana Hrubého a Jiřího Veselého, jazzového klavíristu Gabriela Jonáše a všestranného bubeníka Alana Vitouše.