CD Mupy mup je v podstatě EP, neboť obsahuje 6 skladeb v délce 21 minut. Ovšem pozor - kromě toho obsahuje 8 videoklipů, které kapelu ukazují v její nejsilnější poloze: jako partu šílenců, které nic nezastaví. Ostatně jak sami říkají - jsou anonymním uskupením několika příznivců alternativní hudby, jejichž výsledný projev zachází za hranice normality, dalo by se říci, až na pokraj šílenství a lehké mentální retardace. Nese v sobě mladistvou energii a mystérium bizarní éry kinematografie 20. let, což vybra
Dnes Yamabushi, v roce 1996 Yamabu. Stále je to však stejná kapela. Ovšem v onom roce 1996 nahrála demonahrávku u Kakaxy, která až nyní spatřila světlo světa v CD provedení. Tehdy se nějak neujala, dnes se jeví býti výtečnou....
Je to svědectví o jednom životě, o jednom talentu, který zůstává ukryt pod vrstvou tíhy existence na okraji: zažíváme prchavé / pocity radosti / nad dílem druhých / pro to své již nezbývá síla / postel jediná nesoudí / postel jediná zbývá/ a strach zda zaplatíme nájem / příští měsíc... Písně něžné i syrové, s vyznáním citu, bezmoci i zmaru básnířky Janele z Liků a jejich přátel. Mapa sněni a viděni, života a vyhoření, vykřičení temných dní a bezesných nocí. Opravdovost položená nad křehkost iluze, na do
Tohle není sice úplně čerstvá nahrávka, ba naopak, je požehnaná časem v archivu, ale i tak se dá poslouchat. Pavel Zajíček na ní recituje své básně za doporovodu Ivana Achra, Michala Nejtka a Gary Lucase. Posledně jmenovaný je americký kytarista, který má za sebou množství hudby, u nás známý spoluprací s Captain Beefheartem. Původní záznamy z roku 2011 byly dohrány dalšími muzikanty a nástroji, a tak je výsledné album překvapivě současné, zběsilé i temné zároveň - jak je ostatně u Zajíčka zvykem. Vlastně
Na tomhle DVD najdete úspěšný dokumentrární film JIřího Holby o někdejším undergroundovém písničkáři Charlie Soukupovi, který byl nucen vystěhovat se do Austrálie koncem 70. let. S mottem Najdi si svůj strom hledá svůj strom Charile v australském buši, kde žije zcela odtržen od lidského mravenčení.
Sami o sobě říkají: Pohybujeme se v Praze mezi Hospůdkou Nad Viktorkou, Vystřeleným vokem, Aerem, Cafe souterrain, Parukářkou a karlínskou Černou kočkou. Sem tam Cafe na půl cesty a sjedeme Vagon, smíchovský Blues Rock sklep . Žižkovská parta Sladký konec vznikla na troskách GiGie Bandu a hraje hlavně kamarádům - na svatbách, narozeninách, rozvodech a dnes bohužel už i na pohřbech. Rozdává radost, psychedelický zvuk a dobrou pohodu.
Žižkovský GIGIGANG tvoří parta kolem kytaristy a básníka Gigiho. Dlouho o nich nebylo slyšet, ale z jejich šéf se z blázince vrátil s veškerou parádou a plnou ošatkou nových písní a geniálních textů... Znovu nalezená chuť hrát a nabídka vydání CD probudila nečekaný vulkán energie, který se naštěstí podařilo zachytit i ve studiu. Takže račte vstopupit do Gigiho světa – byť ten není úplně z nejradostnějších, život se s ním nemazlil, což z jeho textů pochopíte. Doprovází ho trio undergroundových matadorů Pav
Básník, jehož poslední sbírka poezie dosáhla statutu jedné z nejprodávanějších knih roku 2019. Leč - slyšet jej naživo je daleko větší zážitek.Básník, který poezii provozuje veřejně už desítky let bez velkého protěžování, ale za trvalého zájmu publika - a to dnes solidní výkon! Přínosem CD je hudební stránka. Hra Tomáše Brauna a Jiřího Vacla Střevlíka není jen pouhým doprovodem, ale samostatně nosnou kvalitou. Sám Ticho o ní napsal, že mít vždycky takové hudebníky, dávno by vyhrál minimálně Portu; Kdyby s
Pardubický undergroundový ansámbl Oscar Band hraje už od poloviny 80. let. Vedoucí Lumír Zilvar Sokol je nepřehlédnutelnou postavou čs. undregroundu, který kromě hraní poádá koncerty, klubuje, vydával fanzin atd. Novinka Oscar Bandu se jmenuje Smrť smrťoucí a je na ní osm kousků.
Prasečí farma je další z líhně nekonečně řady kapel starých frajerů. Jak bájný pták Fénix z popela povstala kapela, jejíž kořeny sahají do roku 1983. Po pár koncertech a standardním pruděním ze strany fízlů všech druhů a kategorií v roce 1986 skončila. Jenomže čas trhl oponou a kapela se objevila na jednom z večírků, které se pořádaly v pardubické Ponorce. Skladby, napsané před více než třiceti lety, zazněly z pódia obohaceny o mocnou úderku dvou saxofonů, jejíchž troubení připomínalo útok šílených slonů.
Opět po delší době zajímavý přírůstek z Brna. Skupina Balet čs. rozhlasu byla původně konstruována pouze pro jeden koncert, avšak údajně se zapomněla rozpustit. Od začátku se na posluchače valí hutná kytarová stěna s vyhrávkami saxofonu a recitací-zpěvem hlavního panáka. Celé mi to připomíná slávu 80. let, kdy domácí scéně dominovaly kapely jako byl Dunaj, Ještě jsme se nedohodli, Odvážní bobříci ale také třeba MCh Band a tehdy nehrající Bílé světlo nebo Umělá hmota. Na obalu neuvedeni členové ani texty,
Furt rovně je lounská kapela, která si našla svůj jednoduchý, původní rockový styl. Prolamuje hranice mezi alternativou a undergroundem, má to nádech Psích vojáků (k čemuž se kapela otevřeně přiznává) a je to vlastně takový rockový šanson, veselé písně o smutných věcech. Tato první ucelená kolekce 10 písniček je - slovy vydavatele - lehce dekadentních, kouřem zahalených a šnapsem politých songů, vyprávějícich příběhy ze života .
V roce 1988 vznikla nová podoba skupiny Dvouletá fáma. Po několikaleté odmlce se kapela zrestaurovala v pozměněné podobě - z novovlnného běsnění počátku 80. let stalo se značně alternativní běsnění postavené na osobitém přístupu Radomila Uhlíře (texty, zpěv) a na hudbě zbylého dua z první sestavy, které představoval Martin Vik (gt) a Zdeněk Konopásek (ds). Hudba prozrazovala, že chlapci poznali Captaina Beefhearta a jiné mrskačské a zvukově nelibé kapely. Leč vše přehlušil Radmil Uhlíř, který konečně naše
Debutové album Vandy Kavkové s názvem Vývar je opravdu zvláštní, osobité, nové. Textařsky otevřené, ale zároveň básnicky zvládnuté, hudebně komorní a případné k textům. Mnohé napoví, že hudbu ve studiu dotvořil Tomáš Vtípil, který umocnil křehkou atmésféru CD.... Nemá cenu psát o něčem, co je třeba slyšet a žít. A kdo tu potřebu přece jen má, dočte se vše v bookletu, v autorčině dopisu, který je zároveň vyznáním, životopisem a komprimovaným deníkem v jednom.
Záznam koncertu DG 307 z roku 2001. Vzhledem k tomu, že skupina hrála své sobgy vždy velmi volně, tzn. v nejrznějších variantách vycházejících z aktuálního posazu a nálady, má smysl vydávat i živé nahrávky, které dosud nebyly zveřejněny. Na CD najdete 17 písniček, některé z nich i poprvé...