vazba měkká, jako nové
140 stran
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života,...
„Fotografoval jsem Václava Havla se zdvořilostí, s jakou on umí naslouchat bez náznaku elitářství druhým, bez rozdílu postavení. Nedělal jsem víc, nic jsem nestylizoval. Byl jsem jen tichým pozorovatelem, který respektoval. Dovolil mi to a já mu za to děkuji. A nestydím se přiznat, že mi připadá pozitivní , když člověk může druhého obdivovat.“ Externí sklad - 062
Idlewild neví, kdo je, kde je ani jak se tam dostal. Uvědomuje si jen to, že se ho právě někdo pokusil zabít. A také to, že on sám připravil o život člověka. Když se vydává na průzkum bizarního a podivně povědomého, temného světa, ve kterém se nachází, začíná narážet na stopy, vedoucí k odhalení jeho identity. A že věci možná nejsou tím, čím se zdály být... Ukázka z knihy: Když jsem měl pocit, že jsem se dostatečně zklidnil, zkoušel jsem se probírat svými dalšími myšlenkami, ale žádné vzpomínky se ne
+ video autora zdarma Bylo mi tehdy 21 let a prožíval jsem těžké období. Po několikaletém vztahu jsem se rozcházel o 3 roky starší přítelkyní. Cítil jsem, že se nacházím na životní křižovatce. Byl jsem bezradný, nevěděl jsem, jak dál. Tehdy jsem poprvé z celého srdce volal k Bohu…
Je zpátky. Za ty dva roky, co byla na internátu, se mi neozvala ani jednou. Když jsme spolu žili v jednom domě, přes den mě přehlížela, ale v noci nechávala dveře svého pokoje otevřené. Tehdy jsem byl hlupák. Teď ji ale porazím v její vlastní hře… Jsem zpátky. Uběhly dva roky a já jsem přesvědčená, že po mě pořád touží. I když předstírá, že to tak není. Mě se ale tak lehko nezbaví. Nenechám se odbýt. A pokud si budu dávat pozor, nikdy nepřijde na to, jak moc mě přitahuje… Externí sklad - 036
Hunter S. Fulghum kráčí ve stopách svého otce, slavného spisovatele Roberta Fulghuma. Ve svých humoristických, reflexivních a inspiračních knihách však nahlíží život z lehce odlišné perspektivy: perspektivy čistě rodinné. V knize úvah, nazvané Jaký otec, takový syn, se zamýšlí nad otázkou, co je to rodina, jak se naučit žít s vlastní ženou a dětmi a jak si užít každodenní, všední život.Barvitě vzpomíná na vlastní dětství a dospívání, poutavě vypráví o narození svých dvou dětí, popisuje boj svého syna Maxe
Po promoci jsem od rodičů dostal symbolický dar – lékařskou brašnu. Během své praxe jsem v ní vždy našel vše, co má mít lékař po ruce. Postupně se z ní však stal jakýsi kožený památník, do něhož jsem ukládal písemné poznámky a magnetofonové nahrávky všeho, co jsem považoval za hodné zapamatování. Některé vzpomínky jsem použil při psaní této knihy. Jsou sice tematicky nejednotné, ale odrážejí různorodost esejí, úvah i humorných črtů ve smyslu zkušeností J. E. Purkyně: „Když v paměti své se dívám na život
R. Doubravská - 1986 ... Cítila jsem se dost bídně. Nápad, že bych se měla pokusit o útěk, jsem okamžitě zavrhla. Nechtěla jsem být sama. Všechno na mne padalo, dočista všechno. V tom pokoji bylo ticho, ani hodiny tam netikaly. I když mě bolely nohy a vlastně celé tělo, začala jsem se procházet. Prohlédla jsem si porcelán. Některé figurky byly opravdu krásné, šálečky z teničkého porcelánu se mi taky líbily, ale ze všeho nejlepší byly mušle, obrovské, hýřily barvami a člověk si připadal jako v moři. Hned
R. Doubravská - 1986 ... Cítila jsem se dost bídně. Nápad, že bych se měla pokusit o útěk, jsem okamžitě zavrhla. Nechtěla jsem být sama. Všechno na mne padalo, dočista všechno. V tom pokoji bylo ticho, ani hodiny tam netikaly. I když mě bolely nohy a vlastně celé tělo, začala jsem se procházet. Prohlédla jsem si porcelán. Některé figurky byly opravdu krásné, šálečky z teničkého porcelánu se mi taky líbily, ale ze všeho nejlepší byly mušle, obrovské, hýřily barvami a člověk si připadal jako v moři.
KáPéZetka vděčnosti s biblickými ženami (Kateřina Šťastná) V obzvlášť těžkých situacích Učíš mě důvěře. Bezmezné. V okolnostech, které jsou lidsky nesnesitelné, Ty jsi vítěz. Ty máš vždy navrch, i když já jsem na dně. Když si myslím, že už nemám o co přijít a že horší to být nemůže, stane se něco, co mě hodí na ještě hlubší dno, než jsem čekala. Ale i když mě okolnosti a „lidský faktor“ ubíjejí, Ty mě pozvedáš. A pokaždé, když vstanu z prachu, jsem o něco silnější. Učíš mě, že nejsem pánem svého života,
vazba měkká, pěkné vydání, 103 stran Když jsem odjížděla do Ameriky, moc se mi nechtělo. To jsem ještě nevěděla, jak zajímaví lidé, zajímavá místa, mě tam čekají. Prožila jsem neuvěřitelné věci. Po duchovní stránce mě Amerika...
Druhý titul z pera abstinující alkoholičky: „Mám pro Vás pár příběhů s chutí a vůní alkoholu, které Vás provedou ke šťastným koncům. V mých příbězích opravdu nakonec všechno dobře dopadne - i když naši andělé strážní mívají občas dost bolavá křídla. Sama jsem s malými přestávkami skoro celý rok strávila v pražské Apolinářské léčebně závislostí a jsem za to dnes ráda. Nevěděla jsem si rady s některými nástrahami života, a tak jsem to řešila cestou nejmenšího odporu - tedy alkoholem...“
„Proč bezbožná?“ divil se Honza, když jsem mu před dávnými lety darovala textík Kudlanky. „Protože Kudlanka bezbožná je mnohem horší než kudlanka nábožná,“ pravila jsem záhadně. „Horší? Co může být horšího než se nechat po sexuálním aktu sežrat samičkou?“ „Oženit se s ní,“ odvětila jsem. Externí sklad - 059
Evangelizační letáček o ateismu. Bez Boha se nedobereme odpovědí na otázky: Proč tady jsem, k čemu tady jsem, kam směřuji. Bez Boha naše srdce strádá a duše žízní.
V Evropě velice známá léčitelka českého původu shromáždila ve své knize Magie života rozsáhlé zkušenosti ze své léčitelské praxe, kterou provozuje především ve Švýcarsku. Sama o své knize říká: „Denně se mě lidé ptají, jaké je jejich životní poslání, podle čeho se mají rozhodovat a v co věřit?Potřebují cíl, aby mohli najít tu správnou cestu. Do této knihy jsem se snažila vložit všechny mé zkušenosti, které jsem získala při setkáních s lidmi, kteří hledali magii života. Především na ně jsem myslela, když j
Padesát let jsem pracoval jako letecký mechanik. Padesát let jsem putoval po různých letištích. Nosil jsem s sebou fotoaparát. Měnila se letecká technika, zažil jsem konec Tu 104, konec éry Tu 134, Il 62, DC 8, DC 9 a dalších. Stejně tak se měnila má fotografická výstroj. Od ruského Zenita až po Asahi Pentax. Nashromáždil jsem stovky fotografií všech možných typů letadel.