Znáš oblíbenou hlášku naší Petruccyii: Don’t tell me, show me? Pokud ne, právě proto ji nechala natisknout na toto bavlněné dámské tričko. Používá ji vždy, když někdo moc mluví a málo jedná. Znáš taky takové situace? Puravidí tip: Nezapomeň omrknout i další limitky by Petruccya!
Tohle bílé dámské tričko s krátkým rukávem Petruccya ozdobila jedním ze svých nejoblíbenějších motivů – ŽENY A VLCI. Ženská odvaha, divokost a síla nám koluje v žilách od nepaměti – jen jsme na ni možná tak trochu zapomněly, ale nikdy neodešla. Oversize tričko inspirované knihou Ženy, které běhaly s vlky ti bude něžně připomínat, že uvnitř tebe žije divoška, která si zaslouží tvou nekonečnou lásku. Platí? Puravidí tip: Nezapomeň omrknout i ostatní limitky by Petruccya.
Znáš knihu Ženy, které běhaly s vlky? Je v ní vyprávěný příběh o tulení kůži – symbolu duše, který poskytuje ochranu, instinkt a sílu nikdy nepřestat být sama sebou. Je to velmi oblíbený příběh naší Petruccyii, proto ho vetkla do tohohle bavlněného dámského trička. To aby ti pomáhalo držet se sebe sama – nebo se znovu najít, pokud ses na chvilku ztratila. Nenechat si ukrást tulení kůži ani duši. Kromě tulení princezny najdeš na tričku natištěný i důležitý checklist. Ten je otočený tak, abys ho měla směrem
„Když nevím, tak kreslím. Chápu svět skrze obrázky. Můj den dokonce začíná kreslícím rituálem – vytáhnu si jednu tarotovou kartu, zamyslím se nad jejím poselstvím a své myšlenky přenesu na papír. Pak je sdílím s vámi na Instagramu.“ – Petruccya A protože karty patří do mého offline světa, rozhodla jsem se z nich 79 vybrat a nechat je vytisknout. Balíček Meziplanetární záležitost obsahuje 79 karet, 79 témat, která pohladí na duši laskavou upřímností. Hluboké myšlenky jsem překreslila do jednoduchých obrázk
Kniha pro všechny silné, odvážné a výjimečné ženy, které se na své cestě cítí někdy osamocené; pro ty, které prošlapávají stezky ostatním a dodávají jim odvahu žít po svém. Pro bojovnice, které chrání, pečují a konejší, ale svoje vlastní bitvy bojují samy. Pro vlčice, které vyživují své smečky, ale samy zůstávají hladové.Vyprávěno Táňou, zapsáno Michelle, ilustrováno Petruccyou.
Propoj hlavu se srdcem pomocí tužky. Piš, čmárej, škrtej, kresli, maluj, trhej. Anebo se jen tiše obejmi a nedělej nic. Vydej se na cestu po své vnitřní krajině. Ať už hledáš odpovědi, nebo otázky, tenhle arteterapeutický zápisník tě povede. Bude tě vlídně doprovázet na pouti po tvé minulosti, současnosti i budoucnosti a dovede tě zpátky k sobě samé. Vytvoří ti prostor, ve kterém budeš chvíli opečovávat jen sebe, a umožní ti místo čtení cizích příběhů konečně prozkoumat ten svůj.
„Nemusím být dokonalá, abych měla své místo na tomhle světě.“ Věta, kterou bychom si měly připomínat den co den. Proto ji Petruccya přenesla na tenhle luxusní hedvábný šátek – abys ji měla stále na očích. Buď spokojená ve své dokonalé nedokonalosti, miluj se každý den o trochu víc a měj na paměti, že všechno je možné… V tom všem tě bude tenhle originální kousek podporovat. Tip: Líbí se ti šátek? Prozkoumej taky ostatní limitky by Petruccya!
Změna je podstatou života. Pokud v sobě nosíte příliš mnoho strachu, nejste změnám nakloněni. Snažíte se kolem sebe budovat svět, který je předvídatelný, kontrolovatelný a definovatelný. Je to umělá bublina, která má za úkol neprobouzet ve vás dřímající strach. Strach nechce vnímat sám sebe. Strach se ve skutečnosti bojí sám sebe. Se strachem můžeme udělat 2 věci: uznat, že ho máme a zbavit se ho, nebo si ho nechat a snažit se před ním schovat. Zdroj: Michael A. Singer
„Starám se o svůj kyslík,“ řekla liška. A jak víme, liška je chytrá, takže bychom ji měli následovat. Čekat, že nám lidé nebudou otravovat náš kyslík, je naivní. O svůj prostor je třeba se starat, protože jen my sami nejlépe víme, co nám vyhovuje.
A jeje. To bude den. Přiletělo PMS. Pomyslím si ráno a než se naději, dostanu první komentář tipu: „Co ti jako dneska je?“ „Jses jako blbě vyspala?“ A to už chci buď brečet, nebo zabíjet. I když se snažím PMS zmírnit stravou, pohybem, meditací, je to prostě hormonální výkyv, který někdy nabere brutální obrátky. A myslím si, že pokud tohle triko pomůže odbourat alespoň jeden blbej komentář denně, mělo by na tomhle světě existovat.
Miluju samolepky a lepím je všude. Koukáš na svůj diář, termosku na pití, kolo, telefon a říkáš si, že jim něco chybí? Poradím ti, co to je: samolepky! Tyhle jsou posbírané z motivů mojí limitované kolekce trička, takže pokud ti nějaká limitka unikla, máš teď šanci si ji dopřát alespoň na samolepce.
„Kolik průserů, strachů a vnitřních démonů, tolik barev“, řekla mi kdysi dávno moje kamarádka. Co tím myslela? To, že nám trvá hodně dlouho naučit se přijmout i ty části SEBE, které se nám tak úplně nelíbí. Já si totiž myslívala, že to, co se mi na mně samotné nelíbí, můžu schovat pod koberec, dělat, že to neexistuje, nebo to dokonce vymazat. Jenže... Naučit se přijmout to dobré, ale i to nekomfortní je cesta k tomu, abychom pak mohli zářit. To, že o našich stinných a nepohodlných stránkách víme, je začá
Pocit vyčleněnosti - ze své rodiny, smečky, generace, třídy, skupiny přátel nebo dokonce od sebe samých - je velmi smutnou zkušeností. Určitě jste to někdy zažily a víte, že hledání svého místa na této planetce může být dlouhá cesta. Navíc, své místo si musíme najít samy, nikdo to za nás neudělá. To, že ostatní naše místo uznají a přijmou, je až druhý krok. Během hledání SVÉHO místa jsem zjistila, že si pocit vyčleněnosti dokážu dokonce vymyslet. Poté se uzavřu před světem, hodím se do role oběti a poplak