Čtyři novely, z nichž první tři patří do cyklu "Historie třinácti". Třináctý svazek spisů Honoré de Balzaca obsahuje čtyři novely, z nichž první tři (Ferragus, náčelník Dravců; Vévodkyně de Langeais; Dívka se zlatýma očima) spojeny volným fantastickým rámcem "Historie třinácti" patřily ihned po svém vzniku k nejoblíbenějším Balzacovým dílům. Ve čtvrté novele (Tajnosti princezny z Cadignanu) vypráví Balzac s lehkou ironií a vtipem historii pozdního milostného citu jedné z největších milostnic. Ve všech novelách je zachyceno pařížské prostředí první poloviny minulého století - společenské vztahy, láska, vášně i prázdnota života vyšších kruhů.
Externí sklad - 041
H. de Balzac - 1974 Honoré de Balzac charakterizoval své dílo takto: Sestřenice Běta je tzv. chudá příbuzná, pronásledovaná neštěstím: žije v lůně tří nebo čtyř rozličných rodin a mstí se za všechna utrpení. Námět, který měl být zpracován jako povídka, Balzacovou horečnou tvořivostí vzrostl na román s celou řadou charakterů, jež se staly postavami světové literatury.
H. de Balzac - 1974 Honoré de Balzac charakterizoval své dílo takto: Sestřenice Běta je tzv. chudá příbuzná, pronásledovaná neštěstím: žije v lůně tří nebo čtyř rozličných rodin a mstí se za všechna utrpení. Námět, který měl být zpracován jako povídka, Balzacovou horečnou tvořivostí vzrostl na román s celou řadou charakterů, jež se staly postavami světové literatury.
H. de Balzac - 1974 Honoré de Balzac charakterizoval své dílo takto: Sestřenice Běta je tzv. chudá příbuzná, pronásledovaná neštěstím: žije v lůně tří nebo čtyř rozličných rodin a mstí se za všechna utrpení. Námět, který měl být zpracován jako povídka, Balzacovou horečnou tvořivostí vzrostl na román s celou řadou charakterů, jež se staly postavami světové literatury.
Honoré de Balzac - 1957 Román popisuje prostředí vznešené francouzské společnosti a pařížského podsvětí.
Honoré de Balzac - 1957 Román popisuje prostředí vznešené francouzské společnosti a pařížského podsvětí.
Ztracené iluze jsou považovány snad za nejbalzacovštější román a ztráta iluzí za nejtypičtější téma francouzské literatury 19. století. V lecčem je toto dílo nebezpečně živé i dnes. Světu vládne všeobecná prodejnost a spisovatelé i literární hrdinové hledají východisko v umění a vědě. Nejinak je tomu v případě dvojice našich protagonistů - básníka Luciena Chardona a tiskaře Davida Sécharda. Vystřízlivění z této poslední a nejsvětější iluze je však zákonitě nejbolestnější. Mechanismy literárního svě
Nakladatelství PLAMJA v Praze 1931, překlad Zdeňka Gintla, výzdoba ak. malíře K.R.Schönborna
Nakladatelství PLAMJA v Praze 1931, překlad Zdeňka Gintla, výzdoba ak. malíře K.R. Schönborna
Vydavatel: Československý spisovatel, Praha, 1981 Vazba: tvrdá, celoplátěná, pap.přebal, stav velmi dobrý
Kniha vypráví o starém hudebníkovi Ponsovi, který rád sbírá starožitnosti a je na obtíž svým bohatým příbuzným, a také o jeho jediném příteli, naivním Němci Schmuckem. Pons se snaží zavděčit svým příbuzným a domluví své neteři, která má problém se provdat, námluvy bohatého obchodníka. Ten ji však nechce a tak rodina, která nechce poškodit svou pověst, svede všechno na ubohého Ponse. Přestanou jej přijímat a Pons onemocní. Jediný, kdo se o něj stará, je Schmucke. Když se však rozšíří, že jeho sbírka má ohr
Děj titulní prózy (vydané 1832) se odehrává za vlády Ludvíka XVIII. Plukovník Chabert je již několik let považován za mrtvého. Měl zemřít v bitvě u Jílového. Život mu ale zachránil jeho kůň, protože kulka mířená na plukovníka zabila koně. Chabert byl ale těžce raněn a pohřben do masového hrobu spolu s ostatními vojáky. Z hrobu se však prohrabal zpátky na zem, kde ho našla mladá žena, která se o něj starala a pak ho poslala do nemocnice. Po dlouhém a těžkém léčení a po ztrátě paměti se Chabert opět
H. de Balzac - 1976 Mistrovské vyprávění o historii odsouzení krásné saracénské dívky má sociálně historické pozadí a skvěle charakterizuje paradigma středověku.
Honoré de Balzac - 1948 Mistrovské vyprávění o historii odsouzení krásné saracénské dívky má sociálně historické pozadí a skvěle charakterizuje paradigma středověku.
H. de Balzac - 1958 Dílo označované často jako „nejbalzakovštější“ román, je především příběhem venkovského básníka Luciena de Rubempré v Paříži, který se postupně stává bezcharakterním žurnalistou.
Honoré de Balzac - 1964 Kniha je zvenku lehce ušpiněna od používání. Kniha vypráví o starém hudebníkovi Ponsovi, který rád sbírá starožitnosti a je na obtíž svým bohatým příbuzným.